Antikotel je festival, zaměřený na amatérské hudební skupiny z Loun a nejbližšího okolí. Koná se od roku 2005 poslední květnový víkend v areálu restaurace Stromovky a svou činností navazuje na Lounský kotel, s jehož koncepcí se po čase rozešla část interpretů, kteří v roce 2004 uspořádali Antikotel jako protestní akci. To znamenalo konec Kotle a počátek Antikotle. Uvažovali jsme o změně názvu, leč Antikotel se mezi účinkujícími i návštěvníky ujal zcela přirozeně.
Antikotel je na rozdíl od Kotle nesoutěžní, navíc s důrazem na dostatečnou hrací dobu pro účinkující. Vzhledem k jejich velkému množství bylo již od začátku jasné, že se festival bude konat dva dny. Často se sešlo mezi dvaceti až třiceti soubory, odhodlanými předvést své umění před publikem. Pro mnohé z nich to bylo jejich první veřejné vystoupení, pro jiné naopak vystoupení poslední. Jsou i tací, kteří, zejména v počátcích festivalu, vystoupili pouze jednou, aby alespoň před svými kamarády mohli okusit prkna, jež znamenají svět.
Velký počet vystupujících ale nevedl jen k tomu, že se festival protáhl na dva dny, též se zrodil nápad hrát na dvou pódiích: Zatímco se na jednom z nich hraje, na druhém se mezitím připravuje další skupina. To umožnilo zbavit se dlouhých prodlev mezi vystoupeními a přispělo k rychlejšímu spádu celé akce. Za celou dobu existence Antikotle jsme měli možnost vidět okolo osmdesáti lounských skupin, z nichž celá řada by se dala označit za stálice lounské scény. Jmenujme alespoň některé z nich: bluesrocková Beruška, či podobně zaměření Blues 6, Bluesable nebo anarchobluesman Blues Dickinson, melodický Paralet, undergroundový šanson Furt rovně, rockoví Joe Purple a Flower Cover, undergroundový Nevýpar Kovatjezd a Humus Debilitae, punková La’díra a The Rohotoče, funkrockově tepající Ježkovy Woči či naprostá anarchie Les Symboles.
Prvních ročníků se účastnilo více punkových či hardcoreových skupin, stejně tak i interpretů plující v jazzových vodách, z nichž se Antikotle účastní jen Jazzcase. Kromě stálic jsme měli možnost vidět a slyšet i zástupce nejmladší generace, soubory Twisty vois a Blueberries, oba sestavené s žáků lounské Základní umělecké školy. Zapomenout bychom neměli ani na účast skupin, reprezentujících romskou hudbu: Hary Bandu, Milana Kroky, či rapperů, skrývajících se pod názvy Zlo3 nebo Zlouni. Již od počátků se festival nebrání účinkujícím z jiných koutů republiky, zejména ale z blízkého, či nepříliš vzdáleného okolí. Hostů bylo samozřejmě vždy méně, než domovských skupin, to aby se festival příliš nevzdaloval původní myšlence, plnili funkci jakéhosi zpestření a oživení programu. Festivalu se účastnila řada skupin ze Žatce, Podbořan, Rakovníka, Slaného, Kladna, Teplic, Plzně, Ústí nad Labem nebo Prahy či Brna. Ostřílení lounští borci, i ti naprosto nezkušení měli tak možnost sdílet pódium s Jiřím Konvrzkem, Znouzectností, Kujoony, Už jsme doma, Hudbou Praha, Vltavou, Poletíme ….
Zpočátku, když byl festival ryze nadšeneckou záležitostí, nehrál roli věhlas či známost samotného hosta, což jsme se snažili změnit v roce 2012, kdy jsme – s vidinou větší návštěvnosti – pozvali právě Hudbu Praha a Vltavu. To vedlo ke zvýšení vstupného a zároveň k menší návštěvnosti a kritice celého pořadatelského týmu na všech frontách. Právě tehdy jsme se totiž celé koncepci pokusili vzdálit, leč brzy zavládly opět staré pořádky a pořadatelský tým se s mnoha ztrátami, zato poučen, vrátil zpět na zem.
Podobně, jako se zlepšuje úroveň účinkujících, snažíme se zlepšit i stránku zvukovou, či světelnou, protože i to patří k dobrému koncertu. Za zvukařským pultem se vystřídali Antar Procházka, Jiří Razím, Lukáš Záhora a další. Několika ročníků se ujali KS Audio, ty poslední má na svědomí Audiolight s Františkem Bartoňem.
Antikotel je též příležitostí pro fotografy, kterých se také vystřídala celá řada. Naprostou stálicí nad všemi je Miroslav ‘Plazík’ Blažek, ale můžeme jmenovat i Petra Gebelta, Michala ‘Beba’ Nováka, Jana Petržilku či další zástupce mladší generace Filipa Trubače nebo Kateřinu Zemanovou. Plazík na svých stránkách k fotografiím pravidelně psal i recenze. Od roku 2016 se festivalu věnuje fanzin Antikotelník, jehož první číslo mapovalo zpětně celý festival a druhé se zaměřilo na aktuální hosty a rozhovory.
K Antikotli také neodmyslitelně patří různorodý doprovodný program. I zde by se dali najít stálice a hosté. Jednoznačnou stálicí s největším úspěchem vždy byla výtvarná dílna. Zde si návštěvníci mohli například pomalovat vlastní tričko, což bylo vždy vítanou aktivitou. Též se v ní promítaly fotografie z uplynulých ročníků. Hostili jsme čajovnu, stánky z korálky a odznáčky – též s možností samovýroby, několikrát vystoupily tanečníci a tanečnice z Taneční školy Luna a soubor Feferonky. Viděli jsme též ohnivou show, i divadelní představení postoloprtského Klouzáku. Samostatnou kapitolu tvoří aktivity na vstupu – od třetí scény pro naprosté začátečníky, přes další zdroje zábavy, jako jsou šipky, tombola nebo retro herní koutek. V doprovodném programu se mihl i čtenářský koutek, čtení autorské poezie zažil i hlavní program. Literaturu zastupuje též stánek sdružení Slyším, tedy čtu, který se věnuje načítání audioknih pro nevidomé. Pořádali jsme cestopisné přednášky a několikrát jsme jako zahájení festivalu uspořádali průvod městem s dechovou hudbou – opět z řad lounské ZUŠ. V posledních letech se snažíme zaměřit i na zástupce té úplně nejmladší generace, takže je doprovodný program rozšířen o Montessori dílnu pro rodiče s dětmi.
Na doprovodný program v posledních letech klademe čím dál větší důraz, to aby byl Antikotel skutečně pro všechny generace a zaměření, nejen to hudební – které ale přeci jen bude vždy převažovat. Jde nám o to, aby umění – a zejména to amatérské – dostalo šanci předvést se před co možná nejširším publikem. Potěšilo ty starší a těm mladším ukázalo, že příště to třeba můžou být zrovna oni, kteří si na některém z pódií zahrají, či nějakou další aktivitou přispějí k tváři lounské kultury.
